Díky této neporušené kontinuitě patří mezi komplexní systémy lékařského myšlení a umožňuje tak nalézat odpovědi na zdravotní problémy, se kterými se setkáváme v moderní společnosti.

Od svého počátku přistupovala čínská medicína k člověku z hlediska pohybu a rovnováhy v rámci snahy chápat zákonitosti a jejich souvislosti. Zásady, jimiž se tradiční čínská medicína řídí, pocházejí z přírodního studia člověka, jeho okolí i vztahu mezi nimi a popisují fyziologické funkce i patologické projevy, které zůstávají u všech lidských bytostí stejné, rovněž umožňují zohlednit různé způsoby života nejen v Číně, ale i u nás.

Tradiční čínská medicína nepodléhá trendům, možná proto je tu s námi již několik tisíc let. Nemá žádné „zaručené recepty, po který se stane zázrak“, protože ke každému člověku přistupuje individuálně. Bere v úvahu několik faktorů, které ovlivňují aktuální stav člověka. A proto každému člověku praktik TČM doporučí jinou terapii, proto terapii mění v čase, proto se vyptává na zdánlivě nesouvisející.

Pro praktiky všech směrů je již v České a Slovenské republice zajištěno materiální zabezpečení jak kvalitními bylinami a směsmi, tak i akupunkturními jehlami a dietetickými produkty. Zelináři jsou v každém městečku, obchůdky se zdravou výživou mývají mají e-shopy, prodejci s produkty pro tradiční čínskou medicínou jsou pod drobnohledem přísné legislativy, kvalita prodávaného zboží bývá v tomto případě vysoká.

Tradiční čínská medicína je ojedinělý systém léčení, jehož kořeny lze nalézt v dílech starších více jak 2000 let. Takto dlouhá tradice byla v Číně podmíněna nejen ústním předáváním z otce na syna ale i pravidelným vydáváním knih ediktem císaře, který měl zájem na tom aby se zachovaly a předávaly zkušenosti nejlepších lékařů i budoucím generacím.

Tradiční čínská medicína má vlastní diagnostický systém zdokonalovaný a ověřovaný stovkami generací po několik tisíc let. Hlavní předností tohoto systému, založeného na jednotné filozofické koncepci taoismu, je možnost předcházet rozvoji onemocnění vyvažováním dvou protikladných složek v těle, které tak směřuje k dosažení potřebné rovnováhy a harmonie.

Celý systém je založen na taoistické filosofii rovnováhy dvou protikladných principů jin a jang.

Tak jako se střídá den (jang) a noc (jin) i v lidském organizmu srdeční stah – systola (jang) střídá uvolnění – diastolu (jin), tonus sympatického nervstva pro stres, obranu (jang) střídá parasympatikus - uvolnění, trávení (jin). Dvojková soustava jedniček a nul je nakonec podkladem fungování i moderních počítačů.

Ta jin a ten jang jsou nerozluční a přitom tak odlišní. Jeden bez druhého nemohou být, jen společně tvoří jednotu. Jin ke své existenci potřebuje jang, jang nemůže být bez jin.

1. 1. Jin a jang se mohou stále přeměňovat, tak jako se den mění v noc, jako se mění roční období.

1. 2. Jin a jang se mohou donekonečna rozdělovat do svých protikladů. V rámci dne - jang - je ráno jang v jangu ale odpoledne jin v jangu, začátek noci - jin - je jin v jin, ale druhá polovina noci je jang v jin.

1. 3. Jin a jang jsou ve vzájemném protikladu. Každá věc, situace, úkaz má dvě strany. Na všechno bychom měli hledět minimálně ze dvou stran, aby se nám vytvořil celek.

1. 4. Jin a jang jsou sobě závisejí, jsou nerozluční. Jin tvoří jang, jang ovlivňuje jin.

1. Teorie o jin-jangových proměnách prostupuje celou naukou tradiční čínské medicíny a vysvětluje organickou strukturu a části lidského těla (horní a dolní končetiny, záda a břicho, kůže, šlachy a kosti, orgána zang-fu, čchi a krev), fyziologických funkcí (proudění a přeměna energie) a patologických změn (vznik nemocí), řídí se jimi diagnostika.

1. Čínští mudrci se věnovali podrobnému rozpracování kategorií jin a jang zhruba tři století kolem počátku našeho letopočtu. V oblasti přírodních věd a lékařství pak bylo do této teorie vetknuto množství odpozorovaných poznatků z přírody, které i dnes vytváří velmi zajímavou databázi informací o fungování lidského těla v souvislosti s počasím, zátěží a věkem. Člověk je zde vnímán v integrální jednotě se svým prostředím, přírodou, ročním i životním obdobím. Nemoc je chápána jako proces jehož kořínky lze vystopovat daleko před tím než opravdu propukne jeho závažná fáze.

1. Léčit nemoc až když propukne je podle slov čínského klasika jako: „kopat studnu když už jsme žízniví, kout meče když už jsme napadeni nepřítelem“. Pro lékaře tradiční čínské medicíny spíše platí heslo: „působit na to co tu ještě není“. Proto si ceníme tradiční čínské medicíny, jako vysoce preventivního systému.

1. Ať už se jedná o akupunkturu, čínské masáže tuina, čínská cvičení tchajti, čchikung či fytoterapii spojenou s dietetikou, to vše dohromady spojuje jednotná taoistická koncepce vyšetřování a diagnostiky.