Studie o dnešním použití klasického Piweilun.

Přidáno: 30. 8. 2016 11:03:47

30 Srpen 2016

Li Dongyuan byl jedním ze 'Čtveřice velkých mistrů TCM dynastií Jin a Yuan'. Jeho klasické dílo Pi-wei lun založilo v TČM tzv. 'školu sleziny a žaludku'. Pi-wei lun je nesmírně přínosné nejen pro teorii TČM, ale má i velký vliv na praxi TČM, protože rozvíjí myšlenky z Huangdi neijingu a upozorňuje, že 'všechny druhy chorob mohou být vyvolány poškozením sleziny a žaludku.'

Dále srozumitelně popisuje, jak špatné stravování, nadměrné vyčerpávání se a emoční poruchy se postupně stávají hlavními příčinami poškození funkčních mechanismů čchi sleziny a žaludku.

Li Dongyuan je rovněž autorem mnoha bylinných směsí, které se ještě dnes v klinické praxi široce používají, v krátkosti nyní jen připomeňme alespoň buzhong yiqi tang, huangqi renshen tang, nebo qingshu yiqi tang.

Navíc Li Dongyuan důrazně doporučoval, aby se při tvorbě strategií pro udržování zdraví i nápravu chorobných stavů kombinovaly strava a bylinné směsi.

Dr. Li Jie (NL), PhD., graduoval na Pekingské lékařské univerzitě v roce 1989, následně v roce 1997 dokončil doktorandské studium fyziologie na nizozemské Nijmegenské univerzitě. Vyučování a praktikování TČM se již věnuje déle než 20 let. Je jedním ze zakladatelů TCM akademie Qing Bai a též nizozemského TCM Classical Research Institute (www.tcmcri.org). Od roku 2014 je jmenován ředitelem „Evropské pobočky čínského národního dědictví TCM, školy Qi Lu, zaměřené na rozličné nemoci" a vede zde magisterské kursy TCM. Dr. Li Jie je již více než 10 let profesorem na čínské Šantungské univerzitě TCM. Dále je akademickým supervizorem Nizozemské asociace akupunkturistů a vedoucím učitelem TCM akademie Qing Bai. Po mnoho let vede pokročilé kursy v Nizozemské akupunkturní asociaci praktických lékařů. Od roku 1998 každoročně přednáší na kongrese TCM v Rothenburgu. V současnosti již přednáší TCM v mezinárodním měřítku. Od roku 2006 je zapojen do 'Mezinárodního magisterského programu TCM' Šantungské univerzity TCM. V repertoáru má i kompletní kursy Huangdi neijing, Shanghanlun, Jingui yaolüe, klasický Nanjing (81 složitých otázek TCM). Od roku 2011 píše sloupky 'Odpovědi na složité otázky v TCM z klasických textů TCM' pro profesní časopis 'Huang Ti'. V roce 2011 přednášel na Pekingské univerzitě TCM a byl zvolen členem zkušebního a evaluačního výboru Světové federace společností čínské medicíny (World Federation of Chinese Medicine Societies - WFCMS). V roce 2012 byl zvolen místopředsedou The Inherited TCM Association of WFCMS. Více o lektorovi můžete nalézt na www.lijietcm.com, www.tcmclassics.org

Ing. Karel Šimonovský

„Vaší pozornosti bych rád doporučil seminář prof. Lie Jieho, se kterým se průběžně setkáváme na nejrůznějších prestižních zahraničních kongresech, ať již v Rothenburgu, Číně, nebo naposledy před několika týdny v Antwerpách, kde měl na kongrese k 25. výročí belgické školy tradiční čínské medicíny OTCG krásně strukturovanou přednášku o protinádorových strategiích v TČM.

Pan profesor je naprosto vzácná a unikátní kombinace hlubokých klasických znalostí a moderního „západního" přístupu ve výkladu a velice kontaktního stylu přednášení. Pro svůj říjnový seminář v Praze si zvolil Pi-wei lun, což ostatně krásně rezonuje s podzimem".

Pojďme si v krátkosti přiblížit toto klasické dílo TČM a jeho autora

Li Dongyuan (1180-1251) je znám pod více jmény: Li Gao, Li Dongheng, Li Mingzhi. Jedná se o jednoho z nejvěhlasnějších lékařů čínské medicíny. Navíc je pozoruhodné, že proslulost získal již za svého života. 

Li Gao se narodil do velmi bohaté rodiny, která vlastnila tisíce akrů země a stýkala se nejvyššími úředníky a učenci své doby, a tak již od dětství se malému Li Gaovi dostávalo vynikajícího vzdělání v konfuciánských klasicích. Je třeba si ovšem připomenout, že i když lékařská profese byla vždy vážena, její společenský status byl na společenském žebříčku níže než úředníků (=učenců), kteří život zasvětili snahám po postup v úřednické hierarchii. Když byl ještě Li Gao malý chlapec, jeho matka vážně onemocněla. Rodina posílala pro stále další a další lékaře, ale nikdo z nich nebyl schopen ji použitelně oddiagnostikovat, ani jí nějak viditelně pomoci. Matka následně zemřela navzdory velkému množství utracených peněz za lékaře. Li Gao začal sám sebe obviňovat z nedostatku synovské lásky, neboť přece jen jako řádný syn měl povinnost se starat o její zdraví, čemuž nedostál, když se nenaučil medicínu, která by jí pomohla. A tak se pevně rozhodl pro hluboké studium medicíny a neváhal za studium s mistry své doby utrácet vysoké částky.

Po vypuknutí války s Mongoly se Li Gao přestěhoval do Henanu, kde žil mezi vysoce postavenými úředníky. Protože pocházel z bohaté rodiny, neprovozoval medicínu jako živnost, ale jako projev konfuciánské shovívavosti. Během let
se stal významným specialistou téměř ve všech oborech čínské medicíny, mj. interní medicíně, akupunktuře, patologii, farmakologii, gynekologii a pediatrii.

Podle tvrzení uváděné v jedné biografii vypukl v oblasti, kde Li Gao žil v letech 1201-1208, hladomor a lidé trpěli různými epidemickými chorobami. Ostatní lékaři v oblasti spoléhali buď na metodu vyvolávání pocení, nebo naopak stahování-spouštění dolů (purgaci) u jednoho každého svého pacienta, což mělo za následek, že mnozí z nich zemřeli. Říkalo se, že z místních lékařů pouze Li Gao byl schopen vystopovat příčiny a mechanismus obtíží, vyhodnocovat příznaky a syndromy a navzdory nebezpečí nákazy provádět i vyšetřování těla – a teprve potom předepisoval příslušnou léčbu.

Své zkušenosti vtělil do mnoha děl, z nichž dnes již klasický Pi-wei lun napsal jako shrnutí svých zkušeností na konci svého života.

Zásady, které formuloval v Pi-wei lun, se v průběhu následujících století staly integrální součástí čínské medicíny a významným způsobem posunuly perspektivy vnímání některých souvislostí.

Je autorem mnoha známých klasických směsí, kromě těch zmíněných v anotaci přednášky prof. Li Jieho se jedná např.
o shengmaisan, runchangwan, qingweisan a další. Většina jeho směsí nese jeho speciální osobní otisk spočívající v inovativním pohledu na vzájemné vyrovnávání působení složek receptury a v rozpracování konceptu yinhuo.

V současnosti se setkáváme s velmi chybnou zkratkou, která zužuje význam Li Gaoa jen na vznik „pentagramu se slezinou uprostřed" a na důraz na doplňování sleziny a žaludku sladkými a teplými produkty. Doplňování sleziny a žaludku sladce teplými produkty se totiž týká v zásadě jen Li Gaovy směsi buzhong yiqi tang. Pokud bychom se k tomuto zjednodušujícímu proudu připojili, zapomněli bychom na sílu faktů, že Li Gao byl již za svého života velmi ceněn a že byl jedním ze čtyř nejvýznamnějších lékařů v období „renesance" čínské medicíny v Číně. Na jeho odkaz pak navázal další z věhlasné čtveřice, a to Zhu Danxi (mj. autor yupingfensanu, yuejuwanu, baohewanu či baohewanu).

I dnes si stojí za to připomínat zásady a myšlenky Li Gaoa, a to zejména když se rozebíráme stavem u obtížně řešitelných stavů, resp. komplexně se prolínajících syndromů. Přístupy Li Gaoa bývají zmiňovány při řešení mnoha moderních chorob – počínaje únavovým syndromem a nádorovými onemocněními konče. Navíc v jím odkázaných směsích nalézáme spoustu terapeuticky zajímavých kombinací – např. pročišťování ohně s pozvedáváním jangu, vylučování ohně s odstraňováním jedovatostí, pročišťování a odvádění vlhké horkosti, odvádění ohně s osvěžováním krve, odvádění ohně s podporu yin, pročišťování letní horkosti či odvádění ohně s tišením ducha, nebo pročišťování a zmírňování prázdné horkosti.

Nedílnou součástí jeho životního díla, Pi-wei lun, jsou i návody ohledně životosprávy a emocí. „Nepravidelnosti ve stravování způsobují onemocnění žaludku, a nemoci žaludku jsou zodpovědné za krátký dech, omezená esence ducha, plození mohutné horkosti, a občas též viditelného ohně stoupajícího vzhůru, aby zaplanul nikde jinde než v obličeji. Ochoří-li žaludek, slezina nemá odkud přijímat své zásoby. Je-li tělo přetížené, slezina se stane obětí nemocí a dá tak podnět k vyčerpání, spavosti, ochablosti končetin a průjmům. Ochoří-li slezina, žaludek jen sám o sobě nemůže hýbat tekutinami jinye a následkem toho též ochoří. Obecně řečeno, prázdnota a oslabení sleziny a žaludku způsobí, že yangqi není rozena či pěstována."

Jinými slovy, jde nám o dobře známý postnatální základ vycházející z pi-wei.

Při ošetřování sleziny a žaludku je samozřejmě možno současně přidávat další složky, čímž se dosáhne pestrosti ohledně léčebných principů v odpovědi na potřeby konkrétního stavu. Toto platí samozřejmě i opačně, tj. léčebné principy dle konkrétního stavu lze samozřejmě obohacovat o složky, které budou ošetřovat slezinu a žaludek.

Osobně se mi zdá, že občas nedoceňujeme, jak mnoho se můžeme naučit z klasických děl čínské medicíny. Pojďme si tyto možnosti připomenout na přednášce prof. Li Jieho, který se jejich zkoumání věnuje celý svůj život. 

Akupunkturisté se mohou těšit i na Li Jieho interpretaci statí o kmenech a větvích, které též Li Gao v Pi-wenlun uvádí.

Text vznikl s použitím:
Li DY, Yang SZ, Li JY, Flaws B. The Treatise on the Spleen and Stomach: A Translation of the Pi Wei Lun. Blue Poppy Press; 1st edition (January 1, 1993). ISBN: 978-0936185415.
Chen JK, Chen TT. Chinese Herbal Formulas and Applications. Art of Medicine Press; First edition (November 1, 2008). ISBN 978-0974063577

Díky tomu, že nezakazujete cookies, můžete používat web. Co to jsou cookies?

Přihlášení