O Pí-wèi lùn (Pojednání o slezině a žaludku)

Li Dongyuan byl jedním ze „Čtveřice velkých mistrů tradiční čínské medicíny dynastií Jin a Yuan“. Jeho klasické dílo Pí-wèi lùn (Pojednání o slezině a žaludku) založilo v čínské medicíně Školu doplňování země (Earth School, Butupai). Pí-wèi lùn je nesmírně přínosné nejen pro teorii TČM, ale má i velký vliv na praxi TČM, protože rozvíjí myšlenky z Huangdi neijingu a upozorňuje, že „všechny druhy chorob mohou být vyvolány poškozením sleziny a žaludku“.

O Pí-wèi lùn (Pojednání o slezině a žaludku)

Pí-wèi lùn. Pojednání o slezině a žaludku

Srozumitelně popisuje, jak špatné stravování, nadměrné vyčerpávání se a emoční poruchy se postupně stávají hlavními příčinami poškození funkčních mechanismů čchi sleziny a žaludku.

Li Dongyuan je rovněž autorem mnoha bylinných směsí, které se ještě dnes v klinické praxi široce používají, v krátkosti nyní jen připomeňme alespoň buzhong yiqi tang, huangqi renshen tang, nebo qingshu yiqi tang.

Navíc Li Dongyuan důrazně doporučoval, aby se při tvorbě strategií pro udržování zdraví i nápravu chorobných stavů kombinovaly strava a bylinné směsi.

Kdo byl Li Dongyuan

Li Dongyuan (1180-1251) je znám pod více jmény: Li Gao, Li Dongheng, Li Mingzhi. Jedná se o jednoho z nejvěhlasnějších lékařů čínské medicíny. Navíc je pozoruhodné, že proslulost získal již za svého života. 

Li Gao se narodil do velmi bohaté rodiny, která vlastnila tisíce akrů země a stýkala se nejvyššími úředníky a učenci své doby, a tak již od dětství se malému Li Gaovi dostávalo vynikajícího vzdělání v konfuciánských klasicích. Je třeba si ovšem připomenout, že i když lékařská profese byla vždy vážena, její společenský status byl na společenském žebříčku níže než úředníků (=učenců), kteří život zasvětili snahám po postup v úřednické hierarchii. Když byl ještě Li Gao malý chlapec, jeho matka vážně onemocněla. Rodina posílala pro stále další a další lékaře, ale nikdo z nich nebyl schopen ji použitelně oddiagnostikovat, ani jí nějak viditelně pomoci. Matka následně zemřela navzdory velkému množství utracených peněz za lékaře. Li Gao začal sám sebe obviňovat z nedostatku synovské lásky, neboť přece jen jako řádný syn měl povinnost se starat o její zdraví, čemuž nedostál, když se nenaučil medicínu, která by jí pomohla. A tak se pevně rozhodl pro hluboké studium medicíny a neváhal za studium s mistry své doby utrácet vysoké částky.

Po vypuknutí války s Mongoly se Li Gao přestěhoval do Henanu, kde žil mezi vysoce postavenými úředníky. Protože pocházel z bohaté rodiny, neprovozoval medicínu jako živnost, ale jako projev konfuciánské shovívavosti. Během let
se stal významným specialistou téměř ve všech oborech čínské medicíny, mj. interní medicíně, akupunktuře, patologii, farmakologii, gynekologii a pediatrii.

Podle tvrzení uváděné v jedné biografii vypukl v oblasti, kde Li Gao žil v letech 1201-1208, hladomor a lidé trpěli různými epidemickými chorobami. Ostatní lékaři v oblasti spoléhali buď na metodu vyvolávání pocení, nebo naopak stahování-spouštění dolů (purgaci) u jednoho každého svého pacienta, což mělo za následek, že mnozí z nich zemřeli. Říkalo se, že z místních lékařů pouze Li Gao byl schopen vystopovat příčiny a mechanismus obtíží, vyhodnocovat příznaky a syndromy a navzdory nebezpečí nákazy provádět i vyšetřování těla – a teprve potom předepisoval příslušnou léčbu.

Své zkušenosti vtělil do mnoha děl, z nichž dnes již klasický Pí-wèi lùn napsal jako shrnutí svých zkušeností na konci svého života.

Zásady, které formuloval v Pí-wèi lùn, se v průběhu následujících století staly integrální součástí čínské medicíny a významným způsobem posunuly perspektivy vnímání některých souvislostí.

Je autorem mnoha známých klasických směsí jedná např. o shengmaisan, runchangwan, qingweisan a další. Většina jeho směsí nese jeho speciální osobní otisk spočívající v inovativním pohledu na vzájemné vyrovnávání působení složek receptury a v rozpracování konceptu yinhuo.

Význam díla Pí-wèi lùn

V současnosti se setkáváme s velmi chybnou zkratkou, která zužuje význam Li Gaoa jen na vznik „pentagramu se slezinou uprostřed" a na důraz na doplňování sleziny a žaludku sladkými a teplými produkty. Doplňování sleziny a žaludku sladce teplými produkty se totiž týká v zásadě jen Li Gaovy směsi buzhong yiqi tang. Pokud bychom se k tomuto zjednodušujícímu proudu připojili, zapomněli bychom na sílu faktů, že Li Gao byl již za svého života velmi ceněn a že byl jedním ze čtyř nejvýznamnějších lékařů v období „renesance" čínské medicíny v Číně. Na jeho odkaz pak navázal další z věhlasné čtveřice, a to Zhu Danxi (mj. autor yupingfensanu, yuejuwanu či baohewanu).

I dnes si stojí za to připomínat zásady a myšlenky Li Gaoa, a to zejména když se rozebíráme stavem u obtížně řešitelných stavů, resp. komplexně se prolínajících syndromů. Přístupy Li Gaoa bývají zmiňovány při řešení mnoha moderních chorob – počínaje únavovým syndromem a nádorovými onemocněními konče.

Navíc v jím odkázaných směsích nalézáme spoustu terapeuticky zajímavých kombinací – např. pročišťování ohně s pozvedáváním jangu, vylučování ohně s odstraňováním jedovatostí, pročišťování a odvádění vlhké horkosti, odvádění ohně s osvěžováním krve, odvádění ohně s podporu jin, pročišťování letní horkosti či odvádění ohně s tišením ducha, nebo pročišťování a zmírňování prázdné horkosti.

Země. Jak podpoříme slezinu.

O hybateli země, orgánech a duší Jí. Jak je podpořit, číme neoslabovat.

Přečíst →

Nedílnou součástí jeho životního díla Pí-wèi lùn jsou i návody ohledně životosprávy a emocí. „Nepravidelnosti ve stravování způsobují onemocnění žaludku, a nemoci žaludku jsou zodpovědné za krátký dech, omezená esence ducha, plození mohutné horkosti, a občas též viditelného ohně stoupajícího vzhůru, aby zaplanul nikde jinde než v obličeji. Ochoří-li žaludek, slezina nemá odkud přijímat své zásoby. Je-li tělo přetížené, slezina se stane obětí nemocí a dá tak podnět k vyčerpání, spavosti, ochablosti končetin a průjmům. Ochoří-li slezina, žaludek jen sám o sobě nemůže hýbat tekutinami jinye a následkem toho též ochoří. Obecně řečeno, prázdnota a oslabení sleziny a žaludku způsobí, že yangqi není rozena či pěstována."

Jinými slovy, jde nám o dobře známý postnatální základ vycházející z pi-wei.

Při ošetřování sleziny a žaludku je samozřejmě možno současně přidávat další složky, čímž se dosáhne pestrosti ohledně léčebných principů v odpovědi na potřeby konkrétního stavu. Toto platí samozřejmě i opačně, tj. léčebné principy dle konkrétního stavu lze samozřejmě obohacovat o složky, které budou ošetřovat slezinu a žaludek.

Osobně se mi zdá, že občas nedoceňujeme, jak mnoho se můžeme naučit z klasických děl čínské medicíny.

Zdroje:

  1. Li DY, Yang SZ, Li JY, Flaws B. The Treatise on the Spleen and Stomach: A Translation of the Pi Wei Lun. Blue Poppy Press; 1st edition (January 1, 1993). ISBN: 978-0936185415.
  2. Chen JK, Chen TT. Chinese Herbal Formulas and Applications. Art of Medicine Press; First edition (November 1, 2008). ISBN 978-0974063577

Karel Šimonovský

Karel Šimonovský

lektor v 1. škole tradiční čínské medicíny – TČM®

Přečtěte si další články:

Tento web je chráněn reCAPTCHA a Google. Platí Zásady ochrany osobních údajů a Smluvní podmínky.

Přihlášení

Naše webové stránky používají cookies. Přečtěte si, jak tyto soubory používáme .