Pohádka o človíčkovi

Pohádku napsal MUDr. Jiří Mařádek

Text k pohádce, která byla promítána na 2. Pražském mezinárodním kongresu tradiční čínské medicíny ve dnech 25. – 28. listopadu 2010.

Byl jednou jeden človíček. Nebo jich bylo víc ? Inu, buď jak buď, ten človíček měl mnohá strádání a protože byl zvídavý /nebyl to totiž pacient, což z latiny znamená „trpící", nebo ještě hůře „pasivně snášející"/, chtěl vědět, odkud se ta strádání berou...a tak se rozjel na kongres čínské medicíny v Praze... pardon, rozjel se za lékaři, by mu bylo poodhaleno tajemství nemoci a zdraví.

A tak se ocitá na návštěvě u lékaře. Není vítán chlebem a solí, nýbrž přísně vyhlížejícím bíle opláštěným expertem. Popisuje mu svá strádání z nadměrné váhy, přílišné žízně, častého močení, nadýmání a bolestivého bříška, průjmu střídaného se zácpou, bolestí hlavy, poruchy zraku, píchání u srdce a hučení v uších. A lékař, z titulu svého titulu, se na něj vrhne a začne jej léčit (pozor, slyšíte dobře – „léčit", nikoliv diagnostikovat)... jak jen mu síly a peníze od pojišťovny stačí. No vlastně... mu může... podávat farmaka, a tak je podává a podává. Ale když se človíčka po mnoha a mnoha měsících léčby medikamenty zeptá: „Jak Ti, človíčku, je?", slyší: „Stejně!". A tehdy teprve lékař začne uvažovat nad tím, kde se nemoc bere. A hledá, odebírá krev, nechá človíčka šlapat na kole, provádí mu magnetické rezonance všech človíčkových tkání a nic nenalézá. A protože si s človíčkem už neví rady – nic tělesného totiž nenašel - posílá jej na rehabilitaci. Prohlásí totiž, že: „Potíže jsou funkční a basta fidli. Jděte na rehabilitaci, tam Vás dají, človíčku, dohromady". No a nám uplynul jeden kongresový den.

Človíček přichází k branám fyzioterapeutů a klepe a klepe se strachy. Bolí mě to, a tamto, a tohle taky, a tudy se to šíří, a tady to vrže, a reaguje to na počasí. A fyzioterapeuti, lidé poučení, vyšetřují a hledají – co vlastně? Souvislosti. Jak například souvisí postavení človíčkova palečku s postavením prvního krčního obratle, a jestli náhodou to nemá vliv na čelistní kloub, který vyvolává poruchu v oblasti zaostřování človíčkových očíček. A protože hledají poctivě, používají při hledání i zkušební vstupy terapeutické, dostává se jim spolu s človíčkem přesnějších informací, než které poskytly biochemické, rentgenologické a kardiologické testy. Zařadili totiž do hledání nejen tělo strukturální, ale i funkční. Nicméně po dalším roce (v našem měřítku druhém kongresovém dni) se i oni táží človíčka: „Jak ti je, človíčku?". A človíček, ač nerad, musí říci: „Je mi trošku lépe. Ale opravdu jenom trošinku".

A tak človíček, (nyní už zkušený druhodenní kongresový borec) klepe na brány psychologů a hledá spolu s nimi. Psychologové pátrají po příčině, aby ji mohli léčit. A po mnoha a mnoha měsících se psychologové rozhodují, že hledání a léčbu „ukončují". I přesto, že mnohé našli, zůstává odpověď na otázku „Jak Vám je?" stejná. „Trošku lépe, ale zdraví to není". A tak se človíček rozhodne hledat dále.

Navštíví šamany, léčitele, duchovní mistry a všude tam se ptá, co je příčinou jeho strádání. A po mnoha a mnoha měsících zná človíček spoustu faktů, má mnoho informací, mnoho příčin jeho nemoci (strava, rodinná situace, nedostatek pohybu). Začíná se sebou něco dělat – hurá ! – cvičí qigong, medituje, hlídá si stravu, přestane kouřit, jíst Kofilu, vynechá ovarové koleno třikrát týdně, nicméně je mu... co myslíte, jak mu vlastně je ?

A tehdy človíček pochopí, že hledat musí úplně jinde, než kde hledal. Už pochopil a začíná hledat v sobě. Ba co víc! Začíná tušit... co myslíte, na co přichází ten človíček? Že...pouhé hledání nestačí. Že bude potřeba něco dělat. A že to dělání bude bolet a nebude vonět a a a... nikdy nekončí !

„Ach jo", řekne človíček, „a já jsem si myslel, že to bude jednodušší. Že mi někdo pomůže..." Závěrečný den kongresu a my jsme zase na začátku. Stejně jako človíček, už víme, že... ach jo! Mysleli jsme si, že to bude jednodušší. Že nám někdo pomůže. Že už budeme všechno vědět, že jsme poznali své tělo, mysl i duši a že nám ode dneška bude hej. Ale vlastně... bavilo by nás to tady ještě? Je dobré všemu rozumět?

Doufáme, že tyto čtyři dny kongresu otevřou mnohé dveře. Doufáme, že setkávání lidí nabude charakteru indiánského kruhu, ve kterém není nikdo expert, nýbrž expertem se stává to, co vzejde ze společné diskuze. Doufáme, že společné čtyřdenní setkání zatíží naši zadnici a odtíží naší hlavě, tolik zatížené množstvím. Na cestě v tomto tisíciletí doufejme, že budeme moudřejší a spolu. Spolu proto, že moudřejší, moudřejší proto, že spolu. Neb výzvy, které před nás budou kladeny našimi pacienty i společností budou nemalé.

Čtyři dny v pokoře, moudrosti a lásce ke všem bytostem.
MUDr. Jiří Mařádek, lektor 1. Školy TČM
maradek@tcm.cz

Vďaka tomu, že nezakazujete cookies, môžete používať web. Čo to jsou cookies?

Prihlásenie